Hana Vydrová

Hana Vydrová

Jmenuji se Hana Vydrová a jsem majitelkou vzdělávací firmy Topstyle (www.topstyle.cz), kde se specializuji na firemní vzdělávání v oblasti image a etikety. Kromě toho jsem nedávno začala ještě s dalším podnikáním – vytvořila jsem originální neviditelná trička Covert Underwear, která prodávám na svém e-shopu www.cupradlo.cz.

Jsem vdaná již 28 let a mám dva syny, kteří jsou již dospělí. Starší Tomáš stojí už na vlastních nohou, mladší Jirka má před sebou ještě dva roky vysoké školy a bydlí s námi. Povinnosti kolem malých dětí mám již za sebou a těším se už, až ze mě některý ze synů udělá babičku.

Když byli kluci malí, podřídila jsem svůj profesní život jim. Byla jsem téměř 6 let na mateřské dovolené, a pak jsem učila na střední gastronomické škole, kde mi pracovní doba umožnila maximálně se jim věnovat. Jak rostli, postupně jsem se víc a více orientovala na to, co mě zajímalo, až jsem se vlastně náhodou stala podnikatelkou. Učení mě nesmírně bavilo a ráda jsem přijala nabídku učit etiketu pro vzdělávací firmu kamaráda mého manžela. Dělala jsem to ve volném čase (v té době jsem už pracovala jako asistentka na VŠ) a když mi nabídl, abych pro něj pracovala na plný úvazek, věděla jsem, že mě tato práce tolik baví, že jsem nabídku přijala. Kromě etikety jsem pro něj učila i image – v této oblasti jsem si postupně doplnila vzdělání a zjistila jsem, že tyto dva obory prostě nemohou existovat jeden bez druhého. Po třech letech jsem z firmy odešla a vytvořila si vlastní, výše zmíněnou firmu Topstyle. Firma se rozjela a já jsem si našla své místo na trhu.

V rámci svých kurzů jsem od mužů často dostávala otázku, co mají nosit pod košile. Tílko prosvítá a nevypadá hezky, bílá trička jsou také vidět. „No přeci trička tělové barvy, ty prosvítat nebudou,“ poskytla jsem jim „chytrou“ radu. Ujistili mě, že taková trička pro muže se nikde neseženou. Nechtěla jsem jim to věřit, ale po delším pátrání jsem zjistila, že mají pravdu. Nechala jsem si tedy nápad na takováto trička registrovat jako užitný vzor a pustila se do jejich vývoje. Našla jsem si výrobce a společně jsme vytvořili tričko, které je neuvěřitelně příjemné a zároveň absolutně neviditelné pod jakoukoliv světlou košilí. A následovala i trička dámská. Chtěla jsem se podnikání v tomto oboru zbavit, ale můj nápad nikdo nekoupil – většina oslovených sice uznala, že to vypadá zajímavě, ale vzhledem k tomu, že se nedalo odhadnout, jak na výrobek budou reagovat zákazníci, báli se do toho jít. Tak mi nezbylo nic jiného, než si toto své třetí dítě vypiplat sama. Dnes už mám tisíce spokojených zákazníků a vím, že to nebyl špatný nápad, takže už je to vlastně jednoduché. Ale ty čtyři roky od prvního nápadu k první dodávce hotových triček jsem stále žila v nejistotě, zda to má vůbec cenu.

V těch nejtěžších chvílích mě podržel hlavně můj manžel, který mi věřil a říkal, že když to nezkusím, budu určitě litovat, kdežto když do toho půjdu, možná litovat nebudu. Bezvadné bylo i to, že jsem byla z jeho strany finančně zajištěná, takže jsem peníze vydělané v Topstyle mohla použít pro své „tričkové“ podnikání.

Velmi obdivuji všechny maminky, které se pustí do práce hned po porodu. Já sama jsem byla zcela pohlcena mateřskými povinnostmi a neumím si představit, že bych byla bývala zvládla ještě práci. Hlídání jsem neměla – jedna babička zemřela velice mladá a druhá chodila do práce. Ale na mateřské dovolené mi došlo, že nelze ustrnout a žít jen z toho, co člověk vystudoval. Ještě během ní jsem si doplnila pedagogické vzdělání a hned po návratu do práce jsem se začala vzdělávat ve všem, co se naskytlo – udělala jsem si výuční list v oboru kuchař-číšník, byla jsem na stáži v hotelové škole v Německu a na stará kolena jsem se začala učit anglicky. To vše jsem pak zúročila ve své praxi. A vzdělávám se neustále. Přesně podle přísloví Kdo chvíli stál, už stojí opodál.

Hodně mi také pomohlo, že jsem se naučila efektivně si organizovat čas. Mám plán, co kdy a jak udělám a bod po bodu se snažím jej splnit.

Snažím se mít i čas pro sebe – nedávno jsme si kopili roubenou chaloupku v Českém ráji a tam teď nejraději relaxuji. A pokud možno nepracuji o víkendech.

Pokud bych měla předat nějakou svoji zkušenost dále, pak si myslím, že zásadní je věřit si a ve chvílích nejtěžších mít někoho, kdo vás podrží. A děti? Ty mi daly pocit jistoty, že to nejdůležitější už se mi v životě povedlo tím, že přišly na svět. A to ostatní už je jenom takový bonus navíc.