Šárka Vosyková

06.06.2012 09:22

Šárka Vosyková je poměrně mediálně známá pracující máma, protože rozhovory s ní najdete snad na všech dobrých webech zaměřených na pracující ženy. Za mnohé jmenuji například plenkyvpraci.cz, mamavpraci.cz, aktivnimama.cz. A teď jsme ji vyzpovídaly i my. Šárka je členkou našeho klubu a můžete se podívat také na profil jejího podnikání v oboru vývoje her pro děti.

 

KHAV: Jak se vlastně zrodil nápad začít podnikat právě v oboru, ve kterém podnikáte?

ŠVOS: Je za tím můj manžel, který více jak patnáct let působí v oboru mobilních aplikací. Inspiroval se kolegou v práci, který začal vyvíjet aplikace pro iPhony, když před čtyřmi lety vstoupily na trh tyto  moderní technologie a nastolily novou éru chytrých telefonů a dotykových tabletů. Když později přišel na trhu větší bratříček v podobě iPadu, řekl si můj muž, že by také rád na tuto platformu něco dělal. Já jsem pro změnu před odchodem na mateřskou dovolenou i při prvním dítěti působila jako HR konsultantka, a ještě před tím jako učitelka angličtiny na gymnáziu. A protože jsme měli malé děti, a asi jako většina rodičů se je snažíme správně vést a rozvíjet, řekli jsme si, že bychom rádi dělali hry pro děti. Tedy něco, co nás baví a naplňuje.

První naší hrou bylo pexeso, po něm následovalo audiovizuální i samotné audio pexeso. Všechny kartičky jsou s krásnými, ručně kreslenými obrázky. S tím,  jak děti rostly, se měnily i požadavky na dovednosti, a tak jsme přidali Educards, kde se děti učí mimo jiné poznávat barvy, tvary, orientaci v prostoru, písmenka, číslice, jednoduché početní operace aj. Další zajímavou hrou je písmenková skládačka, kde se děti hravou formou naučí písmenka. Navíc, všechny naše aplikace jsou v několika jazycích, takže mohou sloužit jako doplněk při výuce jazyků. Díky apple storu jsou naše hry prodávány po celém světě. Více na www.KrasneHRY.cz

 

Jak vypadá váš "normální" pracovní den?

Jelikož jsem sama sobě ředitelkou, práci si organizuji i vymýšlím sama, a tudíž pracuji, když mi to děti dovolí. Ve skutečnosti moje práce spočívá právě v PR, marketingu a komunikaci, takže díky  iPhonu či iPadu  mohu pracovat kdekoliv a kdykoliv.

 

Kdo právě teď hlídá vaše tři děti?

Teď houpu v kočárku Josefínku, která spinká po plavání, prostředního Oskara jsem přivedla ze školky a teď tady něco vymýšlí u mě a manžel jel pro nejstaršího Olivera na nádraží, kam dorazí ze školy v přírodě. Rozhodně to, co mám rozdělané, budu dokončovat ještě večer, až všichni usnou.

 

Jako zaměstnané ženě podnikatelce - zdá se Vám složité pracovat a zároveň se starat o děti a rodinu?

Je to velká výzva a někdy toho všeho mám dost a cítím se hodně unavená, ale tento stav  jistě znají všechny maminky malých dětí. Nemám žádnou zázračnou radu, ale tím, že si práci organizuji sama, odpadá značná část stresu, která vzniká při práci pro někoho jiného. Na druhou stranu nemám jistotu příjmu, ale zase děláme něco, co nás baví, čemu věříme a budujeme něco svého. Chce to pozitivní myšlení a víru, že když dělám to, co mě baví a co má smysl, a vkládám do toho pozitivní energii, tak se mi to v pozitivním musí vrátit zpět.

 

Jak jste se cítila hned po porodu? Myslela jste na práci?

U prvního syna ne. Jelikož jsem měla možnost studovat, pracovat i cestovat po celém světě, na svoji životní roli matky jsem se moc těšila. Prvního syna jsem měla ve 33 letech, druhého v 36 a třetí dcerku v 39 letech. Hodnoty jsem měla navíc srovnané, vystudovala jsme psychologii a prošla psychoanalytickým sebepoznávacím tréninkem, takže jsem věděla, a naštěstí i tak cítila, že je zásadní strávit s dětmi první roky jejich života. Víte, ty první tři roky, kdy se vytváří ego-osobnost dítěte je natolik určujících pro celý jeho život, a navíc se nedá dohnat v pozdějším věku, že jsem měla a mám jasno ve své volbě. Naštěstí jsem nebyla postavena před situaci, že bych dítě musela někam dát a jít pracovat. Takže jsem moc vděčná za tuto možnost být se svými dětmi a prožít s nimi to nejkrásnější období života, kterým bezesporu dětství je.

 

Někdy narození dítěte ovlivní kariéru ženy negativně, jindy se naopak žena vyšvihne nahoru, je výkonnější a všechno jí  jde samo. Jak tomu bylo u Vás?

Určitě je to prokazatelně velmi transformující období  pro každou ženu. Narození mých dětí a jejich následná výchova a péče o ně bylo, a bezesporu stále je, to nejzásadnější v mém životě. Na druhou stranu je dobré si zachovat duševní hygienu, a to buď třeba prací, studiem, podnikáním, koníčky nebo třeba prací na sobě. A já jsem si vyzkoušela téměř všechny varianty.

U prvního syna jsem si našla práci v jeho roce a to na cca 10 hodin týdně jako HR konzultantka a také jsem si udělala státnice z obchodní francouzštiny. U druhého syna už jsem práci neměla, ale pro změnu jsem  se zúčastnila ročního projektu Pretty Woman, což bylo také velmi zajímavou zkušeností. No a s Josefínkou zase dělám, ale na sebe. Důležité je dělat to, co vás činí spokojenou, protože pak budou spokojeni všichni okolo. Je to jednoduché, ale je to tak. Přece jenom péče o tři malé děti je vyčerpávající, když se pak přidá nějaká vážná nemoc, je to velký boj. Naštěstí na to nejsem sama, ale s manželem se dělíme o všechny starosti a radosti rovnoměrně.

 

Pomáhá Vám partner s dětmi?

Teď, když manžel dělá z domu, tak je to mnohem lepší, protože může být více s dětmi a také mi  pomoci, než když dělal pro korporaci - ráno odešel a večer přišel. Když pak syn onemocněl vážnou poruchou krvetvorby, manžel odešel z práce, podstoupil se synem léčbu v nemocnici  a začali jsme se snažit uživit našimi hrami.

Když máte srovnané hodnoty a nepotřebujete jezdit každý rok k moři a na hory a chodit do restaurací a nakupovat věci, které stejně nepotřebujete a raději se věnujete dětem, tak zjistíte, že toho mnoho nepotřebujete. Je to ale náročnější a chce to od vás vědomou práci, srovnané hodnoty a integrovanou osobnost. Když máte problémy tak vám psychiatr předepíše léky, které vás zbaví příznaků, ale neodstraní příčinu, tu musíte odstranit prací na sobě, ať už psychoterapií nebo jinou duševní hygienou. A to se mnoha lidem nechce. Budování vztahů je náročné na čas, kterého je v současnosti žalostně málo, doba je uspěchaná, povrchní, hodně mladých lidí myslí na sebe, zatímco obětování se druhým, sounáležitost, občanská zodpovědnost a úcta ke stáří jsou pro ně neznámé pojmy.

 

Máte alespoň někdy čas jen sama na sebe?

Abych se mohla dávat druhým, musím také pečovat o svoji osobní hygienu. Chodím na kosmetiku, ke kadeřníkovi, přečtu si knížku, cvičím, jdu do přírody nebo si pustím pěkný film. S manželem občas zajdeme do divadla nebo na koncert. Kamarádky mám s dětma, takže před školkou, školou nebo na kroužcích probereme vše potřebné :)

 

Stalo se vám někdy, že jste si sedla a řekla: „Já už nemůžu dál...“?

Nebudu říkat, že to je vždy lehké, někdy jedu opravdu na doraz, to pak pomohou rodiče nebo tchýně či švagrová, která nemá ještě děti. Vůbec práce na pěstování dobrých rodinných vztahů je to nejdůležitější v životě a já skvělou rodinu mám, za což jsem opravdu šťastná.

 

Máte s zkušenosti s chůvami? Jak jste je vybírala?

Jelikož rodiče bydlí v Ostravě a tchýně v Litvínově, a jezdí k nám jednou za měsíc, čehož si mimochodem nesmírně vážím, museli jsme se s manželem spoléhat jenom jeden na druhého v tom dennodenním kolotoči a práci. Takže jsme sáhli i po chůvách. Nejtěžší to bylo asi u prvorozeného syna, svěřit někomu své dítě, byť na dvě či tři hodiny. Ale brzy jsem si zvykla.

Chůvy jsem hledala přes známé, na doporučení, přes inzerci na internetu, přes různé k tomu určené portály dokonce jsem jednu měla i přes agenturu. Vesměs to byly studentky, měly sílu i energii a všechny tři byly spolehlivé. Takže zkušenost dobrá. Problém byl v tom, že se často měnily - buď jely na stáž nebo nemohly ve dnech, které jsem potřebovala, neboť měly zkouškové a výuku ve škole, která se jim každý semestr měnila, takže to chtělo pořád organizovat. Teď jsme bez chůvy s tím, že když děláme z domu, tak se můžeme prostřídat. Kromě toho už oba kluci chodí do školky i školy, takže mám jenom jedno dítě celý den.

 

Máte nějaký vyhrazený den, který trávíte celá rodina společně? Pokud ano, co nejčastěji děláte?

Dětem se věnujeme průběžně, jezdíme na výlety, chodíme na procházky, jezdíme na kola, lyže, prostě se snažíme užívat si společně života.

 

Existuje rada, kterou byste ráda předala ženám, které začínají podnikat nebo o začátku podnikání přemýšlejí?

Určitě se nevzdávat svého snu nebo nápadu, být pozitivní, protože budete přitahovat lidi, kteří jsou stejně naladěni. A nevzdávat se přes počáteční potíže. Jenom tím, že překonáváme překážky můžeme růst a tím, že děláme chyby se můžeme učit, jedno bez druhého prostě nejde. Já mám kolem sebe spousty krásných a úžasných maminek, které nad svým životem přemýšlejí a snaží se něco dělat. Někdy na sebe ta příležitost může nechat dlouho čekat, ale když to nevzdáte, tak se určitě dočkáte. Život je běh na dlouhou trať. Moc Vám držím palce.

 

Děkujeme za rozhovor a za povzbuzení!

 

Více o úspěšných hrách od Šárky najdete v těchto článcích:

 

Pexeso od Vosykových se stalo jedničkou v USA (ihned.cz)

Mobilní dětské aplikace na cesty aneb Mami, kdy už tam budeme? (idnes.cz)