Mýty o předškolní výuce jazyků

03.09.2012 21:01

(Mgr. Magda Bílková)

Hola hola, škol(k)a volá!

Ve své každodenní praxi se setkávám s různými názory na vzdělávání dětí předškolního věku v cizích jazycích. Kromě optimálního přístupu k této problematice jsem se setkala ještě se dvěma tábory, které představují buď silně odmítavý  nebo naopak  příliš zapálený přístup. Ráda bych tímto textem uklidnila ty, kdo mají strach ze zbytečného přetěžování dětí ranou výukou cizích jazyků. Současně je mým cílem varovat před zklamáním ty rodiče, kteří od výuky cizího jazyka v předškolním věku očekávají zázračné výsledky, které ovšem nikdo neslibuje a ani nemůže zaručit.

 

Nezdravý optimismus aneb Kdo se učí anglicky od dětství, má na celý život vystaráno...

 

  1. Dítě chodí ve školce na kroužek angličtiny s rodilým mluvčím, a to na osvojení jazyka stačí.

V žádném případě nelze očekávat, že se dítě v běžné mateřské škole naučí mluvit plynule anglicky. Jde o prvotní setkávání a seznamování se s cizím jazykem formou hry. Rozhodující není objem toho, co se dítě naučí. Cílem a současně i jediným výsledkem, který lze u dětí od takové výuky očekávat, je získání motivace k učení a přirozeného kladného zájmu o cizí jazyky. Až později začnou děti vnímat užitečnost a potřebnost této znalosti.

 

  1. Čím dřív dám dítě do anglické školky, tím rychleji se domluví anglicky.

Pokud jde o schopnost osvojení si přízvuku v daném jazyce, odborníci tvrdí, že čím dříve dítě vnímá zvuky různých řečí, tím snáze by mělo v dospělosti hovořit bez cizího přízvuku. Většinou však není vzdělávacím cílem dokonalé napodobení přízvuku, ale spíše zvládnutí každodenní komunikace. Za optimální věk pro zahájení výuky cizího jazyka se považuje období od narození do sedmi let. Menší děti další jazyk snáze „vstřebávají“, ale to, za jak dlouho se samy domluví, je individuální, a nesouvisí přímo úměrně s věkem. (Respektujeme-li fakt, že s rostoucím věkem schopnosti k osvojení cizího jazyka slábnou.) Přicházejí totiž bariéry, které malé děti nevnímají: nový jazyk nepředstavuje hrozbu, děti nemají strach, že něco neřeknou správně a nemají dosud pojem o negativních postojích vůči rasám či kulturám, což může mít značný vliv na jejich motivaci.

 

  1.  Své dítě dokážu cizí jazyk naučit sám/sama, když mám určité znalosti.

Děti předškolního věku by měl cizí jazyk učit ten, kdo sám jazyk dobře umí a zároveň ovládá metodiku práce s předškolními dětmi. Důležité jsou tedy nejen metody a formy práce, ale také kvalitní jazykový vzor, protože malé dítě se učí cizí řeči stejně jako řeči mateřské – mimoděk, odposlechem a nápodobou. Proto je velmi důležitá jazyková i metodická odbornost pedagoga – zde je důležitá vyváženost obou kvalit.  Jsou-li děti vzdělávány způsobem, který nedostatečně respektuje specifika pedagogické práce s předškolními dětmi a jejich vývojové možnosti, výsledky jsou nevalné a motivace k dalšímu vzdělávání pro děti mizivá.

 

 

Neopodstatněný pesimismus aneb Chudáčku, ty už se učíš anglicky...

 

  1. Rodiče jsou příliš ambiciózní a zbytečně zatěžují výukou jazyků příliš malé děti.

Je prokázáno, že období největších jazykových možností je mezi 2. a 8. rokem života. Dítě je totiž zhruba od 18 měsíců věku geneticky naprogramováno osvojit si řeč, přičemž tato schopnost se nenávratně vytrácí okolo 7. až 8. roku života. Přesto optimální věk pro zahájení vzdělávání se v cizím jazyce nebyl nijak oficiálně stanoven. Rozhodující je metoda výuky a čas, který je tomuto věnován. Nejvhodnější pro výuku v mateřské škole je forma hry s využitím metod odpovídajících vývojovému období předškolního věku. Hra, činnost a aktivní zábava jsou podmínkou pro dosažení pozitivních výsledků. Pokud předškolní zařízení tuto metodiku využívá a děti přichází denně do styku s rodilým mluvčím, dochází k přirozenému procesu „učení se“, které dítě nikterak nezatěžuje.

 

  1. Malé dítě se nemůže efektivně naučit cizí jazyk.

Nejdříve je potřeba vyjasnit si dva pojmy: výuka versus osvojování.

S procesem VÝUKY bychom u malých dětí těžko uspěli. V průběhu výuky dochází ke korekci chyb a výsledkem tohoto procesu je znalost jazykových forem.  Když se děti věnují angličtině jednu hodinu týdně a učí se pojmenovat např. strom, hračku, zvířátko, ale nemají možnost jazyk ve správné formě „naposlouchat“, pak je pravda, že se cizí jazyk nemohou efektivně naučit. Rozhodně ale je to cesta, jak jim usnadnit výuku v pozdějším věku. Cizí jazyk jim pak již nebude připadat tak cizí.

Na druhou stranu OSVOJOVÁNÍ je přirozená cesta přijetí určité formy používáním jazyka pro smysluplnou komunikaci. Klíčové je tu slovo „přirozená cesta“. Ke správnému osvojení dojde buď v rodině, kde alespoň jeden rodinný příslušník je rodilý mluvčí anebo toho lze dosáhnout v zařízení, kde děti mohou během dne průběžně tento jazyk slyšet v běžných situacích. Podmínkou ovšem je kvalifikovaný pedagog s perfektní znalostí jazyka.

 

  1. Dítě se má nejdříve pořádně naučit jeden (mateřský) jazyk a pak teprve se učit další.

Toto je pravda, pokud mluvíme o výuce cizího jazyka. Pokud se však jedná o osvojování, pak děti, které se s angličtinou v mateřské škole setkávají při běžných hrách a aktivitách, jsou na konci svého předškolního období schopné komunikovat mezi sebou i s učiteli už z velké části v angličtině, i když se doma mluví výhradně česky. Těchto výsledků je možné dosáhnout, pokud výuku v předškolním zařízení vede buďto český učitel s perfektní znalostí jazyka nebo rodilý mluvčí s odpovídajícím pedagogickým vzděláním. Děti mezi oběma jazyky přepínají automaticky, v každém prostředí používají odpovídající jazykové prostředky. Zjednodušeně se dá říct, že vnímají angličtinu jako „svůj školkový jazyk“. Podobně je to v bilingvních rodinách, kdy dítě rozumí oběma rodičům, i když každý mluví jiným.

 

Pokud se mi tímto textem podaří zmírnit přehnaná očekávání rodičů od výuky cizích jazyků předškoláčků a zároveň předám trochu optimismu odpůrcům předškolního vzdělávání v cizích jazycích, budu to považovat za úspěch.

Více o možnostech předškolního vzdělávání dětí v cizích jazycích se rodiče mohou dozvědět v projektu www.zazitek-ze-skolky.cz, jehož součástí je i zážitkové téma, jak se děti předškolního věku dorozumívají v zahraničí. Autoři vítězných příběhů získávají každý měsíc pohádkové odměny.

 

Mgr. Magda Bílková

  • Pracuji jako vedoucí učitelka soukromé anglické školky KinderGarten Praha Kunratice
  • Mám zkušenosti jak v pedagogické oblasti, tak ze státní správy ve sféře školství.
  • Jsem tvůrcem několika volnočasových a preventivních projektů pro děti a mládež. 
  • Organizovala jsem množství pobytů pro děti. 
  • Jsem mámou dvou dětí se spoustou koníčků, na které bych chtěla mít víc času.

 

P.S. Názory, které nepředstavují vlastní zkušenosti, jsem čerpala z publikací PaeDr. Moniky Černé, PhD z Katedry anglistiky a amerikanistiky, Fakulty filozofická, Univerzity Pardubice a Kateřiny Smolíková z Metodického portálu pro předškolní výuku.