Jak se vzájemně chápat

05.05.2020 16:56

Nový titul z edice Psychologie pro každého se věnuje mezigeneračním vztahům. Monika van den Berg se rozhodla přispět k porozumění generacím knihou s podtitulem Generace X, Y, Z, do níž Vám umožníme i nahlédnout.  

 

Monika van den Berg: Jak se vzájemně chápat

V současné době vedle sebe žijí tři až čtyři generace se zcela odlišnou životní zkušeností. Potkávají se ve vztazích, na pracovišti i doma. To je velká výzva, jak se společně posunout. Je potřeba porozumět preferencím, které každá generace má, učit se od sebe navzájem a rozvíjet se i díky poznání sebe sama, zejména vlastních emocí.
  

  • Naučte se naslouchat, nejen slyšet.
  • Zahoďte zbytečné bariéry a předsudky.
  • Buďte autentičtí, tedy sví.
  • Snažte se přemostit generační rozdíly.

  
Objevte cestu, jak hledat individuální řešení, protože doba univerzálních návodů a rad je už dávno pryč!

 

232 stran, ISBN: 978-80-247-2139-2, doporučená cena: 329 Kč

 

Kniha Jak se vzájemně chápat vyšla 17. dubna 2020 v edici Psychologie pro každého v nakladatelství Grada.

 

Ukázka z knihy

Proč jsem se rozhodla napsat tuto knihu

Jsem líná a neumím komunikovat tváří v tvář, jen přes Snapchat. Mám nálepku někoho, kdo je jájínek – údajně mám strategii ,já, já, já‘. Dělám to, co je výhodné jen pro mne, chci mít výhody bez námahy. Ostatní se na mě dívají z pohledu: to je ta zhýčkaná svými rodiči, kteří jí dali všechno, jen ne lásku. Jednoduše se ode mě očekává určitý typ jednání, protože jsem mileniál…

 

Předkládám část výpovědi jedné mladé ženy, která byla na mém workshopu letos na jaře, abych lépe ilustrovala téma této knihy.

 

V jedné nejmenované organizaci jsem byla přítomna prezentaci výsledků výzkumu. Týkal se velmi aktuálního šetření chování mladé generace na trhu práce, jejích hodnot, požadavků na zaměstnavatele, schopnosti komunikovat svoje požadavky směrem k nadřízenému.

 

Měla jsem pocit, že jsem se ocitla v zoologické zahradě, kde stojím před klecí a prohlížím si nějaké velmi zajímavé cizokrajné zvíře. Na pódiu totiž kromě promítané prezentace výzkumu byli přítomni také mladí lidé, kteří hovořili o svých pracovních cílech, o očekáváních, o tom, co od zaměstnavatele dostali a co nikoli. Z otázek, které jim byly kladeny, začalo pomalu vysvítat, že publikum předpokládá, že jde o určitý typ člověka, jak jej zná z médií, například z článku „Místo platu pohodu“, který vyšel časopisu Týden. Ovšem já jsem si připadala jako v zoo. A říkala jsem si: Vždyť to jsou jen obyčejní mladí lidé, kteří hledají. Hledají svou vlastní cestu životem stejně, jako to dělalo předešlé pokolení, ale starší generace předpokládá, že si ji budou hledat tímtéž způsobem jako ona. Ale protože v posledních letech se život změnil kvantovým skokem, vypadá to, že tito mladí lidé jsou z jiné planety,že jim nerozumíme, že mají za úkol převrátit svět naruby. A my teď kroutíme hlavami a hledíme na ně, jako by se před námi objevil mimozemšťan ze Star Wars, kterého jsme nikdy předtím neviděli.

 

Připadalo mi to groteskní. Seděla jsem tam, sledovala dění a kladla jsem si otázky: Je to skutečně tak, že existují dva tábory, které se vzájemně nechápou? Je to tak, že existuje nějaká generace X, která je zcela jiná než ostatní, tedy Y, Z a alfa, mileniálové či jak jim budeme říkat, a že nemají žádné styčné body, nic, co by jim pomohlo vzájemně si porozumět? Jsme opravdu tak odlišní, že se nemůžeme pochopit?

 

Svět se neustále mění, není nic divného na tom, že jde kupředu. Jen v posledních letech nabírají změny na obrátkách, jsme zavaleni záplavou mailů, zpráv, komunikujeme globálně, je nám jedno, jestli nakupujeme ve vedlejší vesnici, či v Asii. Komunikujeme s celým světem, tlak na spotřebu, alespoň v západním světě, roste. To vytváří požadavek na rychlost v rozhodování, čteme a vnímáme selektivně, protože množství informací, se kterým jsme denně ve styku, náš mozek nedokáže zpracovat. Jeho schopnosti se mění, jednoduše „nestíhá“ rozhodování do hloubky, věnovat se hloubavému přemýšlení a pocitům soucitu.

 

V tomto světě se pohybují mladí lidé, kteří se v něm narodili a přizpůsobili se mu. Jednoduše ztělesňují tuto dobu, ale my se na ně díváme, jako bychom nevěděli, co jsou zač.

 

Psycholog Miroslav Hofírek tvrdí, že „… mladá generace chce výhody, ale bez námahy.“ Nesdílím tyto názory, i když je slyším velmi často. Nemyslím si, že mladí lidé dostanou všechno bez námahy. Namáhají se hodně, ale jinak, než si představujeme – než si představuje již zmíněná generace X.

 

Rozhodla jsem se proto vydat se na cestu za dobrodružstvím objevování a pokusit se zachytit, kam se vývoj v postmoderní společnosti dostal, co jsme přehlédli a co můžeme udělat.

 

Čerpala jsem z vlastní praxe učitele mindfulness, z praxe práce s lidmi, ale také z výzkumů, které byly provedeny v zahraničí. Je velká škoda, že odborných materiálů v češtině je k tématu velmi málo, a pokud existují, při detailnějším zkoumání se ukáže, že jsou převzaty ze zahraničních publikací či článků, ale nejsou původní, ušité na míru českému prostředí.

 

Ráda bych vyzdvihla, že tato kniha je cestou, není jednoznačným návodem a paušálním řešením. Je to spíš jakási mapa – kterou cestou se kdo vydá, to je čistě na něm. Protože mapa není krajina…

 

Dříve, než začnu s výkladem, bych ráda uvedla, že pro účely pochopení prostředí, situací a vývoje musím pro tuto knihu zvolit určitou míru generalizace. Velmi dobře si uvědomuji, kam zobecnění zavádí, ale v této chvíli nemohu jinak.

Monika van den Berg, 2. března 2020

 

 

Zdroj informací, obrázku a ukázky: nakladatelství Grada