Domeček pro šneka Palmáce

07.12.2019 21:05

Na začátku října vyšla Zuzaně Pospíšilové další z knížek určených pro děti. Jak zaujalo bohatě ilustrované vyprávění o šnekovi čtenářku Věrku a její dva syny?

 

Čtení dětem je přesně jedna z těch věcí, které bych hrozně ráda dělala, ale nějak nám to nevychází. Možná to znáte. Děti na to musejí mít náladu, já čas, to nejmladší musí zrovna spát, aby nerušilo a chce to mít opravdu zajímavou knihu. Když se všechno najednou sejde, je z čtení opravdu hezký zážitek pro všechny – tedy pro mě i mého šestiletého a čtyřletého syna.

 

Obvykle přijdou na řadu jednoduché pohádky či prohlížení encyklopedií. Klasické čtení delšího příběhu na pokračování se nám dosud nedařilo. Když se mi dostala do rukou knížka Domeček pro šneka Palmáce od Zuzany Pospíšilové, měla jsem tedy trochu pochybnosti, jak ji děti přijmou.


K mému velkému překvapení jsme se do knížky začetli hned jakmile k nám domů z nakladatelství dorazila a přečtenou jsme ji měli během čtrnácti dnů. Mnohdy si děti po přečtení příběhu vyžádaly ještě další a teď ji čteme podruhé. Přitom se rozhodně nedá říci, že by byl šnek Palmác nějaký superhrdina. Spíše naopak. Je to hrdina ukňouraný a pasivní. Na druhou stranu se Palmácovi nedá upřít inteligence, talent spočívající ve skládání smutných písní a dětem je vyloženě sympatický. Tento šnek nebo chcete-li hlemýžď zahradní přijde o ulitu a jeho nezáviděníhodnou bytovou situaci se postupně snaží vyřešit celá řada zvířátek. Vždycky se ale něco zvrtne, nedomyslí, nepovede a na konci každé kapitoly je Palmác opět bezdomovcem. Tenhle ve své podstatě dost předvídatelný průběh se dětem líbí. Je vidět, že autorka je dětská psycholožka a dětem rozumí.


Kniha je psána bohatým, ne zcela jednoduchým jazykem. Asi bych ji nedoporučila jako první čtení pro začínající čtenáře, ale k tomu nejspíše ani není určena. Je vytištěna menším písmem, než bývá u knih tohoto typu zvykem. Poslechnout si příběh však zvládnou i menší děti. Určena je dokonce dětem od tří let a myslím si, že ještě dětem mladšího školního věku by se mohla líbit.


V knížce najdeme hodně zajímavých podnětů. Zvířátka jsou očividně dobře vychovaná – zdvořilá, empatická a ve většině případů jsou i ochotna pomoci, vyložené „záporáky“ tady nenajdete. Zpestřením jsou veršované pasáže na koncích kapitol, ale třeba i dopis psaný klasickým vázaným psacím písmem, jehož čtení si obvykle děti v knížkách moc neprocvičí. 


Silnou stránkou knížky jsou i ilustrace Lucie Velíškové. Neznám moc dětských knížek, které by doprovázely akvarelové malby. Tyhle jsou navíc velmi zdařilé, velké a jsou téměř na každé straně. Hodně nás vedly k tomu, abychom si o příběhu povídali a děti si je rády samy prohlížejí.


Každou kapitolu doplňují otázky, které mají vést k podpoře porozumění textu, jazykového citu a empatie. Přiznám se, že některé z nich mi přišly pro mé děti hodně složité a zatím s nimi ani neumím pracovat. Je ale možné, že se k nim dostaneme při některém z dalších čtení knížky. Mám takový pocit, že Domeček pro šneka Palmáce bude totiž jedna z těch knih, ke kterým se budeme čas od času vracet a vždycky v něm najdeme něco pro nás zrovna aktuálního.


Za radostné chvilky strávené při čtení děkuji redakci České pracující mámy i nakladatelství Grada.

Věrka