Daniel Lemák

21.03.2012 06:08

Pracující táta Daniel Lemák stručně:

  • jednatel - projektant, spolumajitel statické kanceláře
  • 15 let ženatý, manželka Jana
  • 4 děti - Adélka 11 let, Terezka 9 let, Helenka 6 let, Mikuláš 7 měsíců
  • bydliště Olomouc

 

Pracující tátové, které jsem požádala o rozhovor, neměli být mediálně známí... ale mám pocit, že Dan se v loňském roce jednou blýskl v televizi.

Katka Havlová: Byl to pořad o Tvé práci, jestli se nepletu...

Daniel Lemák: Ano, před rokem u nás v kanceláři natáčela ČT2 něco do pořadu o vile na sile, kterou jsme tady v Olomouci vytvořili, takže jsme se stali mediálními hvězdami. Ale jak jsem už dopředu varoval producentku, jsme obyčejní stavaři, neumíme mluvit hodinu na téma "tak nám o tom něco řekněte"… ale nějak se s tím vypořádali.

KH: Dobře, tak já tedy nebudu chtít, abys nám "řekl něco o životě pracujícího táty", ale budu Ti klást jasné otázky. Čím je Tvoje žena?

DL: Jana je stomatolog.

KH: Vzhledem k čerstvému potomkovi předpokládám, že je Jana na mateřské. Kdy se chce vrátit do práce?

DL: S každou dcerou byla doma prakticky celé tři roky, i když jako správná emancipovaná žena průběžně v nějaké ordinaci dělala. Vzhledem k tomu, že má rozběhnutou prakticky „neuzavřitelnou“ praxi, tak s Mikulášem už pracuje při mateřské.

KH: Ani s jedním potomkem jsi nezůstal doma Ty?

DL: Ne, já na rodičovské nebyl. Nemám tolik trpělivosti … čekám, až se dá s dítětem komunikovat. Myslím si, že dítě v raném stádiu vývoje potřebuje matku, nebo se tím možná trochu omlouvám. V každém případě se tato společnost nedokáže rozumně vypořádat s emancipovanými ženami a vlastně celkově s rodinami s dětmi. Díky důchodů byl narušen celkový společenský cyklus, kdy prarodiče pomáhali starat se o děti. Na školku také nemáme automaticky nárok. Prostě to není jednoduchý … ale co je.

KH: Vyžaduje Tvoje práce, abys jí věnoval víc času, než plný úvazek? Bereš si práci domů, pracuješ o víkendech, jezdíš na služebky?

DL: Pracuji přibližně 10 až 11 hodin denně a většinou si práci domů neberu a o víkendu nepracuji (tedy kromě zahrady a domu).

Naše společnost se nedokáže rozumně vypořádat s emancipovanými ženami a vlastně celkově s rodinami s dětmi.

KH: Kolik asi tak času ve všední den máš na rodinu?

DL: Čtyři až pět hodin.

KH: To je fakt pěkné. Máš nějakého koníčka, kterému se věnuješ ve volném čase?

DL: Jasně ... sport: squash, badminton, judo, kolo, lyže … tak to vypadá, jako že jsem velký sportovec, ale ona je to spíš nutnost při mé práci se hýbat. Jinak rád čtu a mám rád obrazy.

KH: Vedeš ke sportu i své dcery nebo považuješ svůj sportovní repertoár za příliš "mužský"?

DL: Snažíme se rozprostřít repertoár jejich aktivit různými směry. Takže každá chodí na něco do hudebky, ale i na nějaký ten sport. V zimě jezdíme na lyže, v létě na kola. Takže využíváme sportovní aktivity ke sdílení společně tráveného času.

KH: Co se snažíš dětem vštípit jako nejdůležitější věc / znalost pro život? jdeš jim příkladem? Vypadá to, že půjdou děti ve tvých šlépějích? Rozumějí dneska tomu, co děláš?

DL: Těžko říct jednu … určitě poctivost, svědomitost a pokud na to budou mít tak i ambicióznost. U holek jinak zatím nevidím, v čích šlépějích půjdou, ani nevím jestli ty moje by pro ně byly ty nejlepší. Co já dělám už tuší, i když jsem se při jejich představách občas bavil.

KH: Co nejvíc oceňuješ na ženách (manželkách / matkách) obecně či na té své? - změní se podle tebe pracovní tempo žen po mateřské? Jsou efektivnější nebo víc fixované na rodinu?

DL: Na ženách nejvíc oceňuji jejich trpělivost … a to jak při výchově dětí tak i při práci. Po mateřské se u žen ani tak nemění pracovní tempo jako spíš se snižuje jejich sebevědomí, řekl bych i dost zbytečně.

KH: Pracovní život ženy se změní, když se jí narodí děti. Změní se nějak pracovní život muže? Co je podle tebe pro chlapa v této nové roli nejtěžší? A změní se něco na pracovní morálce a výkonu chlapa, když se stane tátou?

DL: Už si ani moc nepamatuji, jak se můj pracovní život změnil, přeci jen je to už jedenáct let. Před jedenácti lety jsme rozbíhali naši projekční kancelář, takže to samo o sobě byla dost velká změna. Určitě jsem si byl vědom toho, že v ten okamžik nezodpovídám jenom za svůj život, ale  za další dva … každý další přírůstek je už vlastně změna menší.

KH: Jaký je Tvůj přístup k ženám ve firmě - či přístup firmy, kde pracuješ?

DL: Díky tomu, že já i můj kolega ve firmě máme stejně „rozsáhlé“ rodiny, máme pochopení pro postavení, ve kterém se pracující matky nacházejí a snažíme se jim vycházet vstříc většinou snížením úvazku, pružná pracovní doba je samozřejmostí. Firemní školka by byla sice hezká, ale věkové spektrum našich dětí ji neumožňuje. Problém také je, že naše práce není většinou dlouhodobá a je jí nutno dokončit v termínu, takže onemocní-li dítě a je nutno zůstat s ním doma, musí práci dodělat někdo jiný, což samozřejmě něco stojí.

Po mateřské se u žen ani tak nemění pracovní tempo jako spíš se snižuje jejich sebevědomí, řekl bych i dost zbytečně.

KH: Myslíš, že Tvůj život půjde takhle pořád dál nebo očekáváš, chystáš, doufáš v nějakou změnu?

DL: Práce, kterou dělám, mě zatím stále ještě baví a dělat se dá hodně dlouho, takže zásadní změny určitě neplánuji.

KH: Ví Tvá žena, že jsi poskytl tento rozhovor nebo ji překvapíš zasláním odkazu po  zveřejnění článku?

DL: Neví … počkám si, co z toho uděláš :-)

KH: Snad nebudeš zklamaný a pochlubíš se jí. Díky za rozhovor.