Čokoládové nebe z pekárny na chleba

11.02.2012 19:06

(KSTE) Tento blog byl původně jen nočním mailem kolegyni Katce Havlové, ve kterém jsem se jí svěřovala s tím, jak jsem naučila pekárnu dělat také něco jiného než chleba. Věřte mi nebo ne, pro kuchařku jako jsem já je to objev roku :)

Jsem totiž "instantní kuchařka".

Vařit umím jen samé zdravé věci, které kromě svých dětí neservíruji  už nikomu jinému. Rychlé nudle s čímkoliv, kuře narychlo a tak... Prostě a zkrátka, naděleno mi bylo jinde.

A tak mi nezbývá něž hlasitě vykřikovat, že kdyby Bůh chtěl, aby žena vařila, nevymyslel by restaurace....

Jak se tedy stalo, že jsem dnes, chvilku před půlnocí, objevila nový rozměr pekárny na chleba?

Začalo to jednoduše- muž nebyl večer doma :)

No nesmějte se, to je vážná věc - pokud by muž doma byl, nikdy bych se do vaření nepustila, neb by mi stále koukal pod ruce a kontroloval by, jestli ingredience v receptu (a tedy v konečném důsledku i jeho) nešidím... (no dobře, šidím to vždy, a to je také jeden z důvodů, proč nerada vařím - málokdy mám totiž doma vše, co potřebuji... a experimentovat s nevyzkoušeným je hazard na druhou - v podstatě sámoška kilometr od domu vypadá i za zimní fujavice jistěji :)

... na jednom americkém webu jsem našla opravdu blbuvzdorný recept na cosi čokoládového pečeného v pekárně na chleba...

...pekárnu na chleba mám ráda - splňuje principy mého instantího vaření. Vytáhnout, nasypat, zapnout, přijít za tři hodiny a jíst. Od doby, co pekárnu doma máme, si rodinka docela libuje. Chlaba je vždy (i za zmiňované zimní vánice) a nemusejí jíst mé oblíbené celozrné suchary ...

...a protože můj muž miluje cokoliv, co je čokoládové, a já bytostně nesnáším míchání v míse, přesívání mouky, vážení cukru atd, hned jsem se chytla...co kdybych mu udělala radost?

Ano, trocha sebezapření s odměřováním přísad proběhla... celé mi to zabralo asi 3 minuty a to ještě také proto, že jsem v lednici nemohla najít vajíčka...

Pak už jsem vše jen vkládala do zařízení a zmáčkla zelené tlačítko...
... a teď je skoro půlnoc, dům mi voní čokoládou a já v pyžamu vyjídám rozpuštěný vnitřek koláče plný mandlí a čokolády a říkám si, že tohle byl mé linii opravdu čert dlužen...
Ranní konfrontaci s váhou zítra vynechávám.
A ke kafi si dám ještě tohle čokoládové nebe...ikdyž ten polotekutý vnitřek už nebude.... :)


P.S. No recept je tady, no jasně...

  • 100 ml mléka
  • 150 g rozpuštěného másla (nemám máslo. Už ani nevím, jak vypadá. Vyškrtla jsem ho před patnácti lety jako nebezpečnou potravinu a myslím, že už ani nevím, jak chutná - tedy, dala jsem 120 ml oleje)
  • 3 vejce (po chvíli hledání, máme)
  • 235 g mouky (tuším to byla polohrubá...)
  • 40 g mletých ořechů (kde bych je v deset večer vzala? Našla jsem ale plátky mandlí, tak šup tam s nimi, mandle je v podstatě taky ořech, nebo ne?)
  • 100g škrobu (tohle by mne normálně dostalo - ale zrovna nedávno jsem plánovala uvařit nějaké čínské jídlo a to se škrobem počítalo...takže jsem fakt náhodou měla krabičku doma)
  • 200 g cukru (zdálo se mi dost, takže 150 g muselo stačit. A to jsem vysypala i obě cukřenky)
  • špetka soli
  • kypřící prášek do pečiva
  • vanilkový cukr (doma nebyl, čili bez)
  • 30 g čokolády (kdyby čokoláda byla doma, nedělala bych dort :) Takže jsem tam sypla trochu kakaa...zapla na program s kypřícím práškem a po hodině vytáhla...

Mńam :)))